HISTORIE HRADU WINDSOR

Hrad Windsor původně nesloužil jako královské sídlo, protože první normanští králové dávali přednost paláci Eduarda Vyznavače ve Starém Windsoru. Jako první použil hrad Windsor jako své sídlo Jindřich I. v roce 1110 a jeho vnuk Jindřich II. jej koncem 12. století přeměnil na palác. Vybudoval dva typy královských obytných prostor: veřejný v Dolním oddělení pro úřední povinnosti a soukromý v Horním oddělení pro sebe. Původně měl hrad dřevěné stěny, ale Jindřich II. je nahradil kamennými, aby stavbu zpevnil. V roce 1170 také přestavěl centrální opevněnou normanskou věž na to, co je dnes známé jako Kulatá věž.

Eduard III. se narodil na hradě Windsor a během své vlády jej proměnil z vojenské pevnosti ve velkolepý gotický palác. Od padesátých let 13. století až do své smrti v roce 1377 se Eduard soustředil na rozsáhlou přestavbu hradu, která začala v roce 1357 za Viléma z Wykehamu, biskupa z Winchesteru. Součástí přestavby byla výstavba tří nových dvorů v horním oddělení, nové brány a luxusních královských apartmánů pro Eduarda a jeho královnu Filipu z Hainaultu. V roce 1348 Eduard založil Podvazkovou službu, slavnostní událost Podvazkového řádu. Zatímco Eduard se dokončení projektu nedožil, jeho vnuk Richard II. v tomto úsilí pokračoval poté, co se v roce 1377 stal králem. Architektonický styl a prvky z tohoto období přetrvaly až do 17. století, přičemž nástupci je měnili jen nepatrně.

Jindřich VII. uspořádal na hradě Windsor v roce 1488 Podvazkovou slavnost, dokončil střechu kaple svatého Jiří a přestavěl některé části paláce. Jindřich VIII. si Windsor užíval při sportu a hudbě, pořádal Podvazkové slavnosti a využíval jej během Milostivé pouti v roce 1536 a při morových epidemiích. Přestavěl bránu, přistavěl tenisový kurt a zahájil práce na kapli Lady Chapel, která zůstala po jeho smrti v roce 1547 nedokončena. Eduard VI. neměl Windsor rád a kvůli nedostatku zahrad o něm mluvil jako o "vězení". Zjednodušil podvazkové obřady a v roce 1549 jej použil jako útočiště. Marie I. rozšiřovala budovy, jako například ubikace windsorských rytířů. Alžběta I. využívala Windsor jako útočiště, modernizovala terasu, upravila kapli, přidala parkový most a vybudovala nové místnosti. Přistavěla také galerii, která byla později přeměněna na královskou knihovnu.

V 18. století došlo na hradě Windsor k významným změnám. Jiří I. a Jiří II. jej z velké části zanedbávali, což vedlo k tomu, že některé apartmány v Horním oddělení byly využívány jako domy "milosti a přízně" a ze zámku se do 40. let 17. století stalo turistické místo. Jiří III., který nastoupil na trůn v roce 1760 a Hampton Court se mu nelíbil, se však rozhodl Windsor oživit. Nastěhoval se do Horního zámku (později Královnina zámku) a zahájil renovaci, přičemž zpočátku umožnil neformální přístup veřejnosti, později jej však omezil. Pod vedením architekta Jamese Wyatta Jiří III. přestavěl Horní lóži na palác v gotickém stylu, zachoval historické místnosti a zavedl Velké schodiště. Do Windsoru také nově zařídil výzdobu a přemístil královské sbírky. Jeho nemoc v roce 1810 zastavila stavební činnost do roku 1811.

Za vlády královny Viktorie musel hrad Windsor projít několika změnami, které byly způsobeny předchozími rekonstrukcemi Jiřího IV. Viktorie však přistavěla soukromou kapli v sále svatého Jiří, přestavěla Velké schodiště a ve 40. letech 19. století dokončila Královské jídelny a jízdárnu. V roce 1866 přestavěla Vnitřní sál na menší Státní vchod a využívala jej jako skladiště, které se později stalo výstavní plochou. Pro Viktorii a prince Alberta se Windsor stal hlavním domovem. Ačkoli jej Viktorie zpočátku označovala za “nudný”, využívala jej ke státním událostem. Po Albertově smrti v roce 1861 udržovala na zámku dlouhé období smutku, což jí vyneslo přezdívku “Windsorská vdova”. Později se na hradě konaly divadelní hry a opery. Hrad zůstal chladný a slabě osvětlený, ale došlo k vylepšením, jako je vodovod a zavedení elektrické energie. Viktorie také zvelebila okolí novými farmami, vysadila stromy na Dlouhé stezce a změnila trasy cest, aby vznikl soukromý Home Park, zatímco ostatní oblasti zůstaly přístupné veřejnosti.

Dne 20. listopadu 1992 vypukl požár, který způsobil rozsáhlé škody na hradě Windsor, včetně sálu svatého Jiří, velkého přijímacího sálu a státních apartmánů. To vedlo k rozsáhlému restaurátorskému projektu, jehož cílem bylo napravit škody a zachovat dědictví hradu. Opravy byly zahájeny okamžitě pod vedením vévody z Edinburghu. Silně poškozené prostory byly upraveny v moderním gotickém stylu, zatímco jiným byla navrácena podoba z doby Jiřího IV. Obnova byla dokončena během pěti let.